Vznik Intuitivního párového tance a Taneční terapie

Jak vznikl Intuitivní párový tanec a Taneční terapie?

Začalo to na střední škole, kde jsem se přihlásil do tanečních jako každý jiný.. zjistil jsem, že mě tanec obrovsky přitahuje. Tak jsem se snažil.. jenže k mé škodě mi to v tanečních teda vůbec nešlo.. Měl jsem problém zapamatovat si taneční kroky.. Neslyšel jsem rytmus a taky jsem neuměl vést - měl jsem strach, že cokoliv udělám, bude buď mimo rytmus, nebo vykročím špatnou nohou nebo že se to nebude líbit partnerce. Bylo to tolik pravidel a já jsem byl jen paralizován strachem, že udělám něco špatně.

V tanečních jsem se tancovat nenaučil, ale lásku k tanci mi to nevzalo.. Hledal jsem další možnosti trénovat tanec. S kamarádem jsem vyrazil na diskotéku – konečně slyším rytmus (tuc tuc hudba mě zachránila).. Alkohol mi pomohl překonat pocit, že se neumím hýbat a že se mi lidé smějí.. Občas kolem mě na parketu vyklidili kolečko – asi se báli mých rukou jak jsem s nima šermoval.. Občas si mě někdo natáčel na telefon nebo si na mě ukazoval prstem .. ale nemohl jsem přestat, volání k tanci bylo silnější, a tak jsem to pořád zkoušel dál, další a další trapné, bolestné situace a mnoho vyvrácených očí v sloup.. Dnes když se na to dívám, tak si říkám že je zázrak, že jsem to vůbec přežil...

První větší změna nastala, až v Norsku, kde jsem potkal Axela, francouze, který dokázal tancovat s 10ti různými ženami nějaký tanec, který jsem nikdy neviděl a ty ženy očividně taky ne. Prostě je dokázal vést, aniž by musely znát kroky. To mě zasáhlo. Požádal jsem ho, zda by mě to mohl naučit - naštěstí souhlasil. Naučil mě základní techniku vedení a pár jednoduchých kroků onoho tance, jemuž říkal Rock 4 temps. Prý to byl původně nějaký tanec černých otroků z ameriky - to mi znělo dobře. Teď už byla jen oztázka kde najdu nějakou skutečnou ženu s kterou můžu trénovat..

Tou vyvolenou byla moje kamarádka která mě měla asi ráda, a tak mě pozvala na ples. Tehdy se stalo něco úžasného – já jsem poprvé,my jsme tancovali.. taneční parket nás unášel a všechno se změnilo.. kletba byla prolomena.. Tehdy jsem pochopil, že se umím hýbat i vést ženu v tanci, ale musí to být podle mě – což často znamenalo mimo běžný rytmus a rozhodně mimo všechny známé tance :-D bože to byly časy..

Chvíli jsem se po té ještě zkoušel učit nové tance jako Zouk nebo Kizombu, ale nakonec jsem to vzdal. Pochopil jsem, že jestli se chci v nějakém tanci cítit dobře, tak si ten tanec budu muset vymyslet podle sebe.

Další člověk, který mi pomohl  na cestě za hledáním mého tance byla moje Žena Zdenka. Na prvním rande jsem jí povídal o tom, jak vnímám tanec, co v něm vidím a cítím, že raději budu tančit úplně základní krok a u toho vnímat partnerku a hudbu než lítat po parketu a nic z toho.. Řekla mi na to, že to vnímá úplně stejně – byl jsem ohromen, že to někdo vnímá stejně jako já. A po chvíli z ní vylezlo, že je lektorka standartních tanců – osud má opravdu zvláštní smysl pro humor :-D Byli jsme skvělý pár. Ona mě učila tancovat Waltz a já ji učil se v tanci uvolnit, opouštět figury a dostávat se sama do sebe. Pohybovat se podle toho jak to skutečně cítí a tehdy ke mě přišlo jméno "Intuitivní tanec".

V té době jsme s Zdenčou natočili tato první dvě videa..

 

Zdenča byla dlouhou dobu jediná s kterou jsem dokázal opravdu tancovat ale já chtěl tančit i s jinými. Musel jsem s tím něco udělat – byla to moje výzva! Asi po roce jsem konečně sebral odvahu. Domluvil jsem si setkání s mojí kamarádkou Martinkou a dal jsem jí návrh - řekl jsem ji, že se potřebuji naučit tancovat s někým jiným než s Zdenčou a že si myslím, že by ji to se mnou mohlo bavit. Ukázal jsem ji naše taneční video s Zdenčou a zeptal jsem se jí jestli by se chtěla se mnou učit. Po nějakém čase řekla ANO.

Takhle začala moje práce na Taneční terapii. Velice rychle se ukázalo, že moje zpětná vazba k jejímu pohybu je mnohem víc než jen ladění tanečních figur. Pochopil jsem, že je důležitější, co se odehrává na parketu mezi námi dvěma – co prožíváme, než kde mám ruku nebo nohu. Odvážné překonávání hranic a naše upřímné rozhovory o tom, jak se cítíme v tanci byly nakonec tím nejhodnotnějším co jsme společně vytvořili.

Další krok bylo nabídnout taneční terapii někomu, koho neznám a zjistit, jeslti to opravdu funguje.. To byla opět obrovská výzva. O jedné adeptce jsem věděl - líbila se mi, vážil jsem si jí, ale moc jsem ji neznal a ani ona mě. Nakonec jsem se odhodlal.. ukázal jí taneční video a když jsme si vyříkali některé věci a začala mi více věřit, šla do toho. Její zkušenost je k přečtení zde..

Sabča mi opět potvrdila, že má zpětná vazba má velkou hodnotnou. A tak jsem přestal pochybovat i já a začal Taneční terapii rozvíjet.

 

< Zpět na hlavní stránku Taneční terapie